čtvrtek 5. prosince 2013

úterý 1. října 2013

když jsi smutná


 
Když jsi smutná, tak i kapky deště bolí,
rány se otevřou a naplní se solí,
držím tě za ruku a nemám žádnou záruku,
že nezůstanu o žebrácké holi.

Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,
do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
všechny mé nápady hned zahánějí do řady
a střílí puškou té nejtěžší ráže.

Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,
stromy procitnou a mluví lidskou řečí,
tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,
a náhle si víc svoje, nežli něčí

KAREL PLÍHAL

pondělí 16. září 2013

sobota 20. července 2013

Tak zas máme uklizeno a vytřeno


 Ve vazebních věznicích zase trochu prázdněji, všichni jsou tam, kde mají být a  všechno je tak v naprostém pořádku. Teď jen zbývá vysoudit nějaký ten milionek jako odškodné za psychickou újmu a potrestat všechny, kdož v tom měli prsty. 
A jedeme dál !!

sobota 15. června 2013

dovolená na zotavenou

Konečně přichází pátek 7.června, vytoužený ten den, kdy odjíždíme na cyklistickou dovolenou do Jeseníků. Sbaleno je už od včerejška, taktéž zahrádka a nosiče na autě vyčkávají svůj náklad. Přicházím z práce a jdu do sklepa pro naše miláčky. Sklep otevřený, světlo svítí - to jsem ale blbec, nechal jsem včera otevřeno! Ve sklepě však na podlaze pouze mastné fleky od včerejšího promazávání řetězů!! Asi pět vteřin mi trvá pochopit situaci, pak si teprv všimnu uřezalé petlice. Přichází dovolenkově naladěná žena, voláme pojišťovnu, pak policii - hodinu a půl sepisujeme událost - nespěchají. Pak obtěžuji kamaráda kutila, který opravuje uřezanou petlici a zajišťuje sklep. Vyhazujeme cyklistické oblečení a další věci z tašky, přidáváme naopak boty na pěší túry a v půl osmé večer odjíždíme na mezizastávku ke kamarádovi na Dobříš. Večer se opíjíme, já víc, žena méně. Ráno mě bolí hlava a hledám Ibalgin. Ten však zůstal doma spolu s dalším lékem, který zatím jako jediný musím brát denně. Průser. V lékárně mi však vychází vstříc, dají mi jej oproti slibu, že zašlu zpět recept. Slibuji a přestávám se studeně potit.
V sobotu odpoledne odjíždíme do Jeseníků, u Šuperka naráží sportovní Mondeo do autobusu dvacet metrů před námi, všude lítají jeho kousky, nikomu se nic nestalo, ale hodina zdržení nám na klidu nepřidává, v penzionu pak zdeptaní uléháme ještě za světla. Druhý den  v osm ráno nás budí můj mobil, volá brácha - máma umřela!! Nebyla na tom dobře, ale...Domlouvám s ním potřebné, má čas, je v důchodu a tak zůstáváme ještě den. V úterý dopoledne balíme, co to povídám, vždyť jsme téměř nevybalili, stavíme se ve Velkých Losinách v papírně a tím naše sportovní a kulturní aktivity pro tentokrát končí.
Inu, dovolená na zotavenou.

úterý 21. května 2013

dokud nás smrt nerozdělí


Vezmi si lásko blůzičku
tu bílou co máš jen na neděli
budem hrát, zpívat a tančit
dokud nás smrt nerozdělí

vteřina v lednu



A den je tichý, křehký jako skořápka.
Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tato bílá chvíle.

JAN SKÁCEL

pondělí 13. května 2013

drak v okně



Kdysi jsem byl svému kamarádovi na vernisáži jeho fotografií. ‚Krásných detailů tváří přátel ve všech možných náladách a obměnách, které jen lidský obličej umí vyjádřit. Autor v úvodním slově vyjadřoval svou myšlenku jedinečnosti okamžiku, neopakovatelnosti chvíle, té setiny vteřiny.

Trochu jsem se v té chvíli zastyděl za náměty svých fotografií, které se přeci nemění a nalézat je lze vždy znovu a znovu.

Pak jsem pořídil tento snímek a uvědomil si, že tomu tak vůbec není. Každý okamžik je neopakovatelný,  drak vylétl z okna a už se nikdy nevrátí. Není okno, ba není ani dům, jemuž obstarávalo sluneční paprsky. 

Zbyl snad jen drak, který si vyhlíží další opuštěné okno a další barák na odstřel.


čtvrtek 18. dubna 2013

výkřik do tmy

Výkřik do tmy se skryl
jen měsíc mu přihlížel
kdysi šťastným jsi byl
teď na hřbetu neseš si potíže
Výkřik do tmy se skryl
tys rychle vystřízlivěl
jen stín z jednoho života tu zbyl
co jsi způsobil, nikdo tě nenaváděl
Výkřik do tmy se skryl
mezi stromy se vítr zvedá
není čas aby ses hroutil
vem nohy na ramena

středa 20. března 2013

den rogala



Na křídlech rogala  stoupat výš

                                   A nedívat se dolů raději do strání v rudém plameni.

                               Pevně se držet v žhavé  naději až dáš mi brzké znamení

                                                      že co nejblíž zase ke mně smíš.


úterý 5. března 2013

okna dokořán

Jsou noci, kdy se měním
V podivné stvoření
Ach, noci, které nezná
Ten, kdo se nemění
To v jednom okamžiku
Jsem plná per a blan
A s hlavou plnou dešťů
A oken dokořán

Tys dávno tvrdě usnul
A k oknu je jen krok
Chci letět, letět nocí
Již maloval van Gogh
V níž zmizel Exupéry
A ve které křik vran
Je nehoráznou chválou
Všech oken dokořán
Hapka/Horáček

pondělí 11. února 2013

volání k jaru

Nevolej ještě ať neuřekneš čas
Včera bych ránem málem nedostal se domů, jak všechny lampy to zčistajasna vzdaly
A zůstal viset sníh za nohy z oblohy

Nevolej ještě ať nezmrzne to chvění, které si hýčkám po kapsách,
které donosit chci potají trychtýřem světla dodávky z pekáren
Ať poslouchat zas nemusím, jak starý pán nade mnou se směje průvanem bílých her
Nevolej ještě než svoje tělo dotáhnu nažloutlým šerem tam,
kde čísi vlídné ruce už prořezaly vchod.
Než teplem dlaní svých tu vodu vysušíš, která zde válí se vysoko do strání
Jakoby nebylo dost na tom, že ani pak všechno se nevzbudí,
až nastane co má

neděle 10. února 2013

zbytečnosti

Na okraji jedné větší vesnice stávala sámoška , skleněnobetonová obludnost vystřižená v dobách radostného socialismu. Jako mnohé další doba její slávy dávno pominula a neměla ani štěstí na nějakého zbohatlého restituenta, který by si zní učinil cosi smysluplného. A tak chátrá uprostřed vsi, svými mnohde vytlučenými a zručně prkny vyspravenými výlohami křičí do ulice. Na boku pak zbyla i oprýskaná zídka a několik mladých stromků, jimž je pravidelně krácen život, aby se snad tuto nádheru nenažili zamaskovat.

čtvrtek 24. ledna 2013

bolavé doteky


I když dotkneš se jen lehce konečky svých prstů

Pálí to

Jako kdybys vyťukávala do mé kůže morseovkou:

Miluj mě, slyšíš?

Miluj mě, cítíš?

A já zatím bloudím v kruhu

Bolí to

Jako kdybych se neuměl znovu nadechnout a přeci:

Miluji tě, slyšíš?

Miluji tě, cítíš?


středa 9. ledna 2013

nanečisto

Děsí se ticha
tak nechte poezii chrlit krev
 a nevražte nůž do poupat
 polknutá slina předstírá
 starý portrét galerie
 a silueta slok těží
  zbytky podepsaných zdí.
 Pár hnědých dopisů
 nechávám ležet bez odpovědi

čekám jen na jeden
 kde zapřu sám sebe
 a budu se bránit
 podsvětí otázek.

pondělí 7. ledna 2013

Stay by me


Když noc přichází a krajina je tmavá
a měsíc je jediným světlem, které vidíme
Ne, nebudu se bát
Ne, nebudu se bát
tak dlouho dokud stojíš, stojíš při mě
Jestli by se obloha, na kterou se díváme, měla zhroutit a spadnout
a hory by se měly zhroutit do moře,
Nebudu brečet, nebudu brečet
Ne, nebudu ronit slzy
Tak dlouho dokud stojíš, stojíš při mně. Vždycky budeš mít problém, jen tehdy když nebudeš stát při mě -
Ale teď, teď, stůj při mně

Oh, stůj při mně, stůj při mně, stůj při mně.
Miláčku, miláčku, stůj při mně
Stůj při mně
Stůj při mně, stůj při mně, stůj při mně.

JOHN LENNON